Tak čím tak začít recenzi? Má to vůbec cenu si koupit Dooma? Ve verzi 2016? To je otázka. Doomovi je teď 23 let.
V době, když vznikala Česká republika, v době kdy, si většina lidí mohla o počítači jenom zdát, v době, kdy počítač byl za cenu auta, byl Doom první opravdovou 3D střílečkou pro hráče z vlastního pohledu.
Byl taky velmi přelomový a zábavný, a tak měl velmi velký úspěch a někteří hráči si nenechají na hru sáhnout. Vzniká samozřejmě mnoho modifikací, které původní hru vylepšují, mění a upravují. Objevují se modifikace, které mění hru ještě brutálněji, našel jsem i úpravu, která změní grafiku podobnou „malování“, vytvářejí se nové mapy, noví mutanti a hlavně se fanoušci předhánějí, kdo daný level proběhne co nejrychleji.
Rok po první hře se Doom vrátil v díle druhém. Stále počítače neměli tolik výkonu, aby se styl změnil. V roce 1994 tak vyšel s novými mapami a mutantními příšerami. Třetí díl jsme hráli až v 21. století, kdy se autoři překonali. Na starých Pentiích 4 dokázali upéct obvody. V té době to byla jedna z nejlepších her po stránce grafiky. Grafika byla přelomová, ty hrátky se světlem, vyobrazení nepřátel a další věci na hře předstihly dobu.
Doom se postupně dostal na konzole, na mobilní telefony a třeba i na hodinky. Jak je svět moderní, tak tak stará hra jde hrát i na všemožných dalších gadgetech, protože i ty malé procesory, které máte třeba i ledničce, jsou výkonnější než PC před čtvrt stoletím.
V roce 2013 vyšla reedice všech Doom her ve verzi BFG, která přinesla první dva Doomy, ve staré čtverečkované grafice a vylepšenou 3. hru, vč. DLC.
Před týdnem měla premiéru na PC (i nových konzolích) nejnovější verze. Doom 2016! A jmenuje se Doom. Autoři prostě chtějí začít znova. V minulých letech si Bethesda ověřila, že se může vrátit ke starým hrám. Wolfenstein: The New Order a 2. Díl The Old Blood byl pokusný králík, který se vydařil a návrat k zavedené značce je tím správným směrem.
Doom v nové verzi je také správný návrat. Tvůrci už mají ověřeno, co jim funguje a teď je jenom o to, aby se původní hrou dokázali inspirovat, zanechali to vynikající a vylepšovali to dobré. Nástroje na to mají.
Doom je hlavně o tom, že si hráč sebou táhne desítku různě silných zbraní, od jednoduché brokovnice, přes raketomet s rotačním kulometem, po ultimátní zbraně, které zabijí všechen život kolem něj. Je to také o zabíjeních mutantů, nemrtvých a příšerách z pekla. Ty to dvě nejdůležitější věci zůstaly zachovány.
Ve třetím díle jste na povrch Marsu přiletěli, zažili přílet pekelných bytostí a prvních deset minut byla hra v celku pohodová, a tak se mohl hráč kochat základnou, podívat se na sebe na záchodě v zrcadle a zahrát nějaké minihry, než se mu do cesty postavili nepřátelé.
V letošním reboot díle je vrhnut přímo mezi mutanty a musí se ihned činit, aby jednoduše přežil. Příšer, jak mutantů, tak vyslanců z pekla, na něj čeká mnoho. Vrací se převážná většina nepřátel z předchozích dílů a výzvou jsou bossové, které nezabijete ihned na poprvé, ani na podruhé, musíte do nich vyprázdnit celý arzenál svých zbraní.
Souboje jsou pro Vás připraveny v bitevních arénách, kde na Vás čekají příšery, které jsou lačné po zabití a vymazání z dějin. Občas i v těchto arénách najdete pomoc v různých chvilkových vylepšeních, například zabíjení příšer jedním úderem ruky, znásobení účinnosti zbraní a další. Mezi soubojovými arénami hledáte cestu kam vlastně dál. Najít klíč, někde schovaný mezi mrtvolami, ruku, či oko od vstupního sensoru a i nalezení vypínače, který je vlastně úplně nahoře v horách mezi mraky.
Při volné chvíli oddechu hledáte skryté prostory, kde najdete nové zbraně, vylepšení štítů a dobití zdraví přes maximální limit. Objevíte i vtípky, když sbíráte malou hračku a retro kostičkované levely, které si můžete při volných chvílích, kdy se nudíte a nechce se Vám hlavní příběh hrát, pustit a čekají pro vás další nepřátelé ve staré 3D grafice s původním plošinovými objekty.
Tím, že se postupně objevují stále nebezpečnější nepřátelé, tak si můžete svoji postavuju vylepšovat. Vylepšujete kousek po kousku své maximální zdraví, své maximální brnění a účinnost zbraní. Tyto věci se vylepšují energií, která nachází v kufrech během cesty. Vylepšujete i zbraně. Body pro vylepšení dostáváte během cesty za zabité nepřátele a za splnění úkolů.
V menu během hry na Vás samozřejmě čeká i trocha informací, co vás vlastně ve hře čeká, k jednotlivým nepřátelům, zbraním i k mapě dostanete dostatečné informace, co máte čekat a jaké má vlastnosti. V menu najdete i přehlednou 3D mapu, kterou si můžete otáčet a najít si cestu k cíli mapy. Postupně ji objevujete, a pokud zakopnete na cestě o správné tlačítko, tak si můžete celou mapu stáhnout.
Nesmím zapomenout na to, že nemusíte zabíjet jenom zbraněmi na dálku. Je pro vás připraveno dobití nepřátele na blízko. U slabých cílů si nemusíte čerpat náboje a ty zabijete holýma rukama na poprvé. U silnějších protivníků je můžete dodělat, až když jsou těsně před umřením. Tím, že je lékárniček cestou strašně málo, tak dobití nepřátel rukou vám přilepší na zdraví a kousek trocha nábojů. Nejsnazší cestou, jak oživit své tělo na blízko smrti a minimem zásob, je řetězová pila, kterou když použijete a rozčtvrtíte nejbližšího mutanta, tak vám dobije vše na maximum. Je ale trocha žíznivá a náplň do své pily ihned tak nedostanete. Kanystrů benzínu zas cestou moc není a vyčerpává se strašně rychle. Tak své uplatnění má jenom občas, kdy je prostě nutné dobít své zásoby.
Jak asi pochopíte, tak princip hry není o tom, kempovat a čekat, až k vám nějaká příšera dojde na dostřel, pokud chcete přežít, tak musíte být akční, zabíjet mutanty a démony po desítkách, občas někoho ručně dodělat, abyste přežili. Nesmíte se dostat do rohů, kde by vás smrt rychle dostihla, nejlepší cestou jak přežít je využít veškerého volného prostoru a uhýbat před smrtí a do protivníka střílet hlava nehlava. Jakmile bude blízko smrti, tak jej ručně zmlátit na kousky.
Tak bychom měli singleplayer, kterého mám odehráno více než 8 hodin, baví mně a pokud jsem chytrý, tak i v klidu přežívám, a to jsou na mně připraveni čím dál těžší protivníci. Multiplayer, který hra obsahuje také, zas tolik nehraji. Se svými zkušenostmi hraní proti živým protivníkům, zas tolik šancí na zábavu nemám. Jsem vždy na chvostu tabulky, jakmile se multiplayerové aréně objevím, tak se ihned válím mrtvý na zemi.
Svoji postavu v multiplayeru postupně vylepšujete, sháníte nové prvky brnění, nové barvy a nové vylepšení, která vám vylepšují vlastnosti a umožňují lépe sbírat přidělované body.
Třetí část ve hře je integrovaný editor levelů, o tom radši moc psát nebudu, je velmi jednoduchý, ale zatím jsem nevytvořil žádnou přijatelnou mapu, za kterou bych se nestyděl.
Doom se povedl, vše co fanoušci očekávali, se splnilo. Dokonce mně i hra překvapila svojí zábavnou singleplayerovou kampaní. Demo (jenom multiplayer) bylo zklamání, ale zřejmě tvůrci chtěli vyzkoušet hru, jak bude šlapat v různých počítačových konfiguracích, aby hraní v plné hře bylo co nejvíce optimalizované. Hra se povedla a i za cenu překračující 1 000 Kč doporučuji, aby si ji hráči koupili. Dostanou pekelně dobrou hru, která má za svoji cenu dostatečný obsah. Zábavný singleplayer, optimalizovaný multiplayer a editor úrovní, který když se naučíte ovládat, vytvoří unikátní mapy, které nesdílíte po celém internetovém světě.
