Řekové – Starý referát z roku 2005

Našel jsem starý referát, tak si v klidu můžete přečíst, co jsem psal před dlouhými devíti lety. 

Stavba měst patří do oboru umění stavět. Je sice skutečností, že zpočátku ve stavbě měst bylo umění málo, protože šlo mnohdy o pouhé zabezpečení existence, jak tomu bylo např. při založení Říma (Roma Quadrata), ale záhy se přišlo na to, že lze města stavět podle předem připraveného plánu. Zásady pro stavbu měst stanovil Hippodamos z Milétu (v pol. 5. stol. př.n.l.) a prakticky je uplatnil při stavbě přístavu v Peiraiu. V projektu tohoto města byly uplatněny teoretické a technické možnosti doby: velmi dobrá orientace, skvělá kanalizace apod.
V období helénismu byla velká města obchodní a rezidenční (sídla vládců, diadochů) stavěna na pravidelné síti ulic a výškové rozdíly terénu bývaly překonávány mnohými terasami. Města byla vybavena skvělými náměstími, která byla lemována veřejnými budovami, jako jsou knihovny, školy, divadla, cirky apod. Zde se všude počítalo s estetickým účinkem, ať již u náměstí, ulic, bloku domů nebo zahrad.

Město bylo nutno chránit před vpádem nepřítele hradbami, které byly mnohdy vybudovány z kamene a opatřeny cimbuřím a věžemi. Průchod hradbami umožňovala u malých tvrzí branka, u velkých měst i několik bran. Jedna z nejslavnějších městských bran je v Aténách, tzv. dipylon, pověstná tím, že u ní byly nalezeny střepy nejstarších řeckých váz, zdobených lineárně kreslenými figurami. Způsob této kresby byl podle naleziště pojmenován slohem dipylským.
Na pobřežních skalách se často stavěly pozorovací věže, které na ostrovech mnohdy sloužily i za útočiště, byl-li ostrov napaden piráty. Kromě mohutné hradební zdi se v Řecku budovaly hráze vymezující přístavy. Někdy stačila pouze jedna zeď, která uzavřela přístaviště, jak je tomu např. v Messenii, jindy byly nutné zdi dvě, jako v korintském přístavu Kenchrejích a aténském Peiraieu. Vjezd do přístavu byl často chráněn věžemi, které mohly být spojeny řetězy, aby se zabránilo vjezdu nepřátelských lodí.

Bydleni

Jádrem řeckého domu byla velká obdélníková místnost s předsíní, krbem a otvorem ve stropě, kterým odcházel kouř. Byla vyhrazena pouze mužům. K ní přiléhal vnitřní dvorek s obytnými místnostmi a část domu určená ženám. Později se začaly stavět domy, které měly ústřední dvůr se sloupořadím okolo. Jen výjimečně byly domy vybaveny koupelnou. Řekové však mohli docházet do veřejných lázní.

Architektonické články

Kromě základních architektonických tvarů byla vytvořena celá řada tvarů doplňujících, které jsou dnes shrnovány pod společné označení architektonické články; jim se přisuzuje úloha vyjadřovat svůj úkol v architektonicko-konstrukční sestavě; podle toho, zda jiné části svazují, podporují, ukončují nebo vzpírají, mluvíme o článcích vzpěrných, podporujících, vázacích nebo ukončujících.
Články měly různé průřezy, jako je např. zvonovice, která připomíná průřezem polovinu průřezu zvonu, nebo laloška, opačného prohnutí zvonovice, obloun (torus), který někdy měl průřez kruhového segmentu, nebo výžlabek (trochilus), který je téhož průřezu, ale vhloubený dovnitř. Tyto články se mnohdy kombinovaly a doplňovaly jednoduchými pásky, které spojovaly jednotlivé články mezi sebou. Torus i trochilus bývaly někdy zdobeny vodorovným rýhováním (vypouklým nebo vydutým).
Pásek má průřez nízkého obdélníku, bývá zdoben malovaným nebo plastickým ornamentem plynule vedeným. Bývá to meandr, mořská vlna nebo rostlinné motivy. Pro naznačení svázání se někdy používalo i malého oblounu segmentového průřezu. Ten býval někdy zdoben plasticky, kulovitými nebo vejčitými a čočkovitými útvary, rytmicky jej členícími. Takto upravený se nazývá perlovec, astragal. Jindy byl zdoben podélným rýhováním, vydutým nebo vypouklým, pletencem nebo rostlinnými motivy.
Úkolem podporujícího článku, zvaného kyma, bylo vyjádřit podepření a převedení tlaku hořejší části na část spodní. Ale kyma mnohdy spojovalo vodorovné části nebo je lemovalo a tím nabylo úlohu článku spojujícího. Kyma v řecké architektuře bylo trojí: dórské, iónské a lesbické.
Ukončující články mají vytvořit skutečné i optické ukončení ve směru svislém. V podstatě to byla sima, antefix a akroterie. Sima je ukončení římsové. Bylo zdobeno malovanými nebo plastickými listy ornamentálně upravenými. Tato výzdoba se označuje názvem antemion, tj. květinka.
Antefix (lat.), zvaná též antefixa, byla plastická výzdoba okapu a někdy i hřebene střechy. Mívala podobu palmet a mnohdy ukončovala řadu střešních tašek – kalipterů. Původně byly antefixy z pálené hlíny, později z mramoru.
Akroterie (akroterion = horní ukončení) byl ukončující článek používaný na nárožích (akroteria angularia) a na vrcholu štítu (akroteria mediana). Byla to plastická palmeta nebo plastika postav zvířecích (greif) či lidských, z pálené hlíny, později z mramoru nebo z kovu.

Divadlo v Řecku

K uctění bohyně Démétry byly v Řecku konány náboženské hry – mystéria (o nichž se všeobecně tajemně pomlčuje) a dále se předváděly jakési výstupy kolem Dionysova oltáře. Z těchto náboženských her a úkonů se později vyvinula divadelní představení, pro něž se již od dob klasických budovaly samostatné stavby přímo v posvátném chrámovém okrsku nebo v jeho blízkosti.
V 5. stol. př.n.l. nabylo divadlo definitivnějšího uspořádání. Skládalo se ze tří, téměř samostatných částí:
1. Orchestra, kruhová plocha s Dionysovým oltářem. Zde za zpěvu provozoval své umění sbor tanečníků. V některých divadlech oltář není.
2. Hlediště, teatron, bylo umístěno v terénu nálevkovitě rostlém nebo upraveném a obemykalo orchestru v úhlu o něco větším než 180°. Bylo okrouhlé, ale někdy mělo tvar přizpůsobený terénu. Bylo vybaveno sedadly, původně dřevěnými, později kamennými, a bylo rozděleno vodorovnými komunikacemi (diazomami) a schodišti paprskovitě vzhůru stoupajícími na díly (kerkides). Počet míst byl různý: Dionysovo divadlo v Aténách pojalo 17 000 diváků, divadlo na Délu 5 500, v Megalopoli bylo největší, pro 20 000 diváků.
3. Skéna, byla obdélná budova, která uzavírala výhled z teatronu. Vpředu byla vybavena pódiem vysokým 2,5 až 4 m, tj. prosceniem čili logeiem, jímž přiléhala k orchestře. Plocha jeviště, proscenia, byla ze stran vymezena křídly skény – paraskénii. Původně byla skéna stan, kde se herci převlékali a kde měli svoje rekvizity, později se stavěla ze dřeva a teprve od doby klasické byla kamenná.
Řecké divadlo vždy dodržovalo zřetelné dělení na tři části.
Po naše časy se uchovaly trosky mnoha řeckých divadel (v Aténách, v Epidauru, v Prieně, v Pergamu aj.). Většina jich byla v době helénistické a římské přestavována, jako např. divadlo v Aspendas, které za časů Marca Aurelia (2. stol. n.l.) upravoval architekt Zenón; je nejlépe zachováno. V této době byla velká péče věnována úpravě průčelí skény.
Kromě divadel vznikaly samostatné stavby pro recitační a hudební přednesy, budované z pravidla na obdélníkovém půdorysu s obloukovitým stupňovitým hledištěm. Byla to odeia a snad jedno z nejstarších pochází z doby Periklovy; toto sloužilo i k soudním řízením. Další aténská odeia jsou až z doby helénistické.

Athény

Athény nelze sice považovat za nejstarší řecké město, avšak právě v nich se projevilo to nejvýznamnější, čím antické řecko přispělo do vývoje urbanismu. V Athénách se vytvořili základní urbanistické archetypy jako neopominutelné komponenty města, tvořící doposud jeho základ, jak po účelové, tak i po duchovní stránce. Tím nejvýznamnějším v Athénách je jejich Akropole s Propylejemi, Parthenónem i dalšími chrámy a stavbami, s opevněním i divadelními amfiteátry na svém úpatí. Akropole je základním urbanistickým archetypem soudřeďujícím nejvýznamější budovy obce, vytvářejícím stavebním dominantu města, ale především symbolizujícím místo, kde se stýká lidské s božským.

Druhým urbanistickým archetypem je tzv. „svatá cesta“ V athénách spojovala dávné kulturní centrum mystérií ELEUSIS s Akropolí. Vedla k nejdůležitější městskou bránou, kolem pohřebního pole Kerameikos, před Agoru jako společenské a obchodní centrum a dále strmě stoupala Propylejemi až k Athéninu chrámu na Akropoli. Zde proudil nejrušnější život města, zde kráčela náboženské procesí.

Na třetím místě mezi archetypálními urbanistickými komponenty lze jmenovat „městské centrum“, Stóru, na niž se soustřeďuje pozemský život obyvatel ve všech jeho aspektem – od demokratického rozhodování o věcech obce až po chode, který byl právě v řeckých městech tak důležitým. Význam stóry byl vyjádřen v bohatství jejichž vybavení, zahrnujícího chrámy, velké sloupové síně – stioi, terasy, místa pro jednání městské rady  -buleuteriony a samozřejmě též uměleckou výzdobu např. sochami hrdinů. Zvláštní poslání stóry bylo zvýrazněno tím, že jejich poloha byla vymezena symbolickými kameny nazývanými horoi.

Archtetypální součásti Athén i každého řeckého města bylo také „opevnění“, které mělo nejen obrannou funkci a vyjadřovalo potřebu bezpečnosti, ale ve vyšším smyslu vymezovalo okrsek města s jeho určitou nadřazeností nad ostatním světem. S tím souvisí i samo „město“ jako archetypy, vyjadřující specifické poslání těchto sídel pro lidskou společnosti jako obraz zhmotněné kosmické harmonie.

Řekové byli ovšem zároveň velmi praktičtí lidé. Naplňování uvedených archetypálních komponenty a vlastnost města bylo uloženo spíše někde v podvědomí. V praktickém zakládání a výstavbě šlo o to, aby město mělo dobrý a snadno hájitelný přístav, aby byla agóra dobře dostupnou a dostatečně dimenzovanou, aby byly hradby vedeny s využitém přirozeného terénu, aby město mělo veškeré nutné vybavení, včetně divadelních scén, stadiónů a gymnasií, aby bylo umístění města dobře vybráno z hlediska přírodních podmínek – s dostatkem vody, bez nebezpečí záplav, s úrodným zázemním, a využitím dobré orientace ke světovým stranám a s ochranou proti nepříznivých větrům.

Právě tyto vlastnosti byly ve svrchované míře naplněny u Athén a nesporně přispěli ok rozvinuté jejich významu v antickém řeckém světě.

Delfy

O dávnosti a důležitosti tohoto celoveckého kultovního a věšteckého centra svědčí, že bylo považováno za střed tehdejšího řeckého světa. Po celou coby své existence Edlfy svými věštbami řádili alespoň ovlivňovali většinu nejdůležitějších rozhodnutí – včetně výběru míst pro nově zakládána řecké kolonizační města.

Z urbanistického hlediska představují Delfy jednu z nejkrásnějších prostorových kompozit, vloženou do strmého  svahu posvátné hory Parnas s monumentálním výhledem do prostředí jsou podél prudce v serpentinách stoupajících posvátné cesty rozmístěny jednotlivé architektonické soubory a objekty, z nichž je nejdůležitějším posvátný okrsek nazývaní v řeckých městech temnost.

Žádným popisem, lánem nebo schématem se doposud nikomu nepodařilo vystihnout a vyjádřit ojedinělou a jakoby mimořádně důmyslně a záměrně vytvořenou kompozici tohoto atchitektonicekého souboru. Také je dokladem jedinečnosti Delf.

Olympia

Podobně jako Delfy patří i Olympia k nejstarším osídleným místům řeckého poloostrova. Již někdy ve 12. sto. Pře. N. l. zde Dórové založili svatyni dvou největších božstev – Dia a Héry, kolem nichž se vytvořil posvátný okrsek nazývaný Alois. Posvátné okrsky byly v Řecku zároveň významnými kulturními centry a uměleckými galeriemi, byly zdobeny množstvím socho božstvech i vítězů her, setkávali se zde umělci i jejich výtvory a odtud se šířila i jejich sláva.

Roku 776. př n,. l. se zde konali prvé olympijské hry, které symbolizovalo nástup archaického období antického Řecka. Naopak zákaz Helénský her roku 394  n. .l. zbožným císařem Theodósiem I. Velikým na popud milánského biskupa, lze považovat za symbol. Konce antického světa.

Milétos

Na maloasijském břehu egejského moře – na kamenitém  návrší zátoky Lathmos, tvořením ústím říčky Meander – se rozkládalo město Milétos, která svým významem mohou soupeřit s Athénami. Bylo bohatým přístavním městem, místem důležitých trhů a rodištěm či působištěm mnoha učenců,. Filosofů a umělců. Bylo z něj také kolonizovano několik desítek dceřiných měst řeckých měst ve Středomoří. Jižně od něj byla Didyma, nejposvátnější místo maloasijské části řeckého světa, s niž byl Milét spojen svatou cestou. Milét se postavil do čela  povstání maloasijských proti Peršanům, které skončilo v roce 494. př. N. l. krutou porážkou řeckého loďstva právě v zátoce Lethmos, následovanou perským obsazeném města jeho zničením. Již roku 49*79  př. N. l. došlo k obnově města na pravidelném šavhovnickovém půdorysu, vypracované Hippodamem z Milétu.

O významu města, jehož počet obyvatel se blížil ke 100 000, svědčí jeho rozměry 1800x 1100m a dvě agóry, s nichž jedna mělo rozlohu 300x150m a považovala se za největší v tehdejším antickém světě. Zajímavým a Novým prvkem města bylo moderně koncipované nákupní centrum s nádvořími a arkádami, situované mezi obchodním přístavem a jižní stórou.

Město neztratilo svůj význam ani v helénistickém a římském období ještě v době svého úpadku 3. stol. N. l. kdy začal být jeho přístav zanášen pískem, se stalo v byzantském období biskupským sídlem.

Dnes lze na místě spatřit pouze zbytky amfiteátru a pozůstatky lázním z římského období v dosti smutné krajině daleko od mořského břehu

Efesos

Prastaré osídlení na maloasijském břehu Egejského moře se vyvinulo ve svatyni bohyně Artemis, navazující na maloasijské kultu bohyně plodnosti. Chrám Aremision zde existoval od pol 1. tisícileté př. N. l. a řadil se mezi sedm divů antického světa.

Město těžilo ze své výhodné polohy u hluboké zátoky a stalo se jedním z východisek obchodních cest, směřujících do Anatólie a dále do asijského vnitrozemí. Vyznačuje se typickým rostlým půdorysem podél stoupající cesty, u niž jsou rozloženy dvě stóry – jedna při horním vstupu do města a druhá dole u přístavu. Neztratilo  význam prvním a největší,m v Asii a obohaceno o mnohé stavby i pravidelně  komponované prostory, a ani v byzantském obdobní. Stejně jako u Milétu byl jeho rozvoj postupně omezován zanášením přístavu.

Priene

Kromě Milétu existovala u ústí řeky Meander ještě  další dvě města. Byla to Magnesia, nejstarší město v tomto místě, které zcela zmizelo pod říčními nánosy. Třetím bylo město Prierne, ležící na pravém břehu řeky Meander na strmém jižním úpatí Hory Mykale.

V současné době patří Prierne mezi nejlépe uchované antické Řecka města z těch, které byla postavena na základě pravidelného šachovnicového půdorysu. Rozkládá se pod vysoko položenou Akropolí celkem na čtyřech terasách, přičemž výškový rozdíl mezi Akropolí a stadiónem činí asi 100m. Má 7 ulic vedených po vrstevnicích v západovýchodním směru a majících šířku kolem 7m, které jsou příčně protínány 15 uličkami širokýma 4m a překonávajícími pomocí schodů výškový rozdíl v severojižním směru. Jsou tak vymezeny nevelké bloky a rozměru 50x35m a v každém z nich jsou 4 domy. Mělo dostatek pitné vody, uchovávané ve 3 nádržích a rozváděné keramickým potrubím pod dlážděnými ulicemi, kde byla také vedena kanalizace.

Při vykopávkách byly nalezeny hradby se 4 branami, stóra o rozloze 128x95m se stoou, buleuterion jako shromaždiště městské rady. Gymnasium a stadión, amfiteátr chrám Athénin a dále v samostatném okrsku na východním okraji chrám Diův.

Další mé historické články na mém Blogu